Pobožnost k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu
& devět prvních pátků v měsíci

Vznik pobožnosti

Hlavní propagátorkou úcty k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu byla v novější době především sv. Markéta Marie Alacoque. Narodila se r. 1647 ve Francii, v dětství prodělala těžké onemocnění a složila slib, že vstoupí do kláštera, což učinila r. 1671, kdy se stala vizitantkou (členkou Řádu Navštívení Panny Marie).

Mezi lety 1673–1675 jí Ježíš ukázal své Srdce – bylo ovinuté trním, tyčil se nad ním kříž a zároveň mělo podobu výhně lásky, do níž ji ponořil a žádal ji o zavedení úcty ke svému Srdci v celé Církvi. To vše v době, kdy se ve Francii prosazovala strohá a přísná hereze jansenismu, kdy mnozí věřící ztráceli důvěru v Boha a téměř přestali přijímat svátosti, především Svátost oltářní. Při adoraci r. 1673 Pán Ježíš Markétě přímo řekl:

„Mé Božské Srdce plane tak silnou láskou k lidem, že už v sobě nemůže zadržet plameny hořící lásky. Žádá si, aby se co nejvíce rozšířily tvým prostřednictvím, zasáhly všechny lidi a obohatily je svými poklady.“

Pán Ježíš si také stěžoval na nevděčnost lidí a na to, že jsou vůči Jeho lásce chladní a bez zájmu, i na neuctivost a svatokrádeže, jimiž Ho urážejí, a žádal náhradu. Zvláště Markétu povzbuzoval k co nejčastějšímu přijímání Svátosti oltářní, zejména na první pátky v měsíci.

Markéta po těchto zjeveních dělala vše, co mohla, aby pobožnost k Nejsvětějšímu Srdci šířila. Dokonce vyzvala francouzského krále, aby Francii Božskému Srdci zasvětil.

Rozšíření úcty k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu

Úcta k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu se prosazovala jen velmi poznenáhlu. Nejprve ji nedokázaly pochopit ani samotné spolusestry sv. Markéty a k šíření docházelo pomalu a postupně. Nakonec však v Církvi a v celém světě došlo k zavedení pobožnosti prvních devíti pátků s přísliby pro všechny, kteří je budou zbožně prožívat.

Už od počátku se zvláště odpůrci této pobožnosti tázali, proč by se měla ctít nějaká jedna konkrétní část Ježíšova Těla, a pokud ano, proč právě Srdce. Je to proto, že srdce v Písmu svatém nemá sentimentální smysl, který přijalo zhruba na konci 18. století a v 19. století. Srdce v Písmu svatém představuje lidskou vůli, lidský záměr. Srdce je zde vůlí a rozumem člověka, je hybným prvkem, který věci promýšlí a zvažuje. Tato vůle je symbolizována srdcem. Srdce je středem celé osobnosti a je symbolem života a činnosti. Nejsvětější Srdce Ježíšovo je také symbolem hlubiny Božství i lidství, nejužšího spojení Boha a člověka. Úcta k Ježíšovu Srdci má zdůraznit Jeho opravdové lidství.

Boží Prozřetelnost tuto pobožnost také chtěla dát lidem v době revoluce jako prostředek milosti v obtížných časech. K Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu se tak historicky utíkala všechna kontrarevoluční hnutí. Jeho znak nosili například šuani z Vendée během Francouzské revoluce nebo karlisté za občanské války ve Španělsku. Tato pobožnost je tedy určitě více než příhodná pro naši dobu, která se stala jednou velkou permanentní revolucí těch, kteří po vzoru svého prvního vůdce tváří v tvář Bohu troufale volají své „Non serviam“.

Svátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova oficiálně ustanovil r. 1856 Pius IX. Sv. Markéta a její následovníci tak svým dílem přispěli ke značnému rozšíření úcty k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, která však byla v Církvi známá od nepaměti. Touto malou brožurkou se i my snažíme přispět k jejich dílu, které je dnes zvláště aktuální.

Dvanáct přislíbení Nejsvětějšího Srdce Ježíšova

Na základě zjevení, jež dostala sv. Markéta Marie Alacoque, se vypočítává dvanáct stručně shrnutých přislíbení, která Ježíš dal těm, kteří uctívají Jeho Srdce. Dvanácté přislíbení se nazývá Velkým přislíbením, kdy Pán Ježíš žádá, abychom devět prvních pátků v měsíci bez přerušení přistoupili ve stavu posvěcující milosti ke Svatému přijímání. To se má vykonat jako úkon úcty a zadostiučinění k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Opakované přistoupení ke Svatému přijímání v průběhu delšího časového období nás má naučit lépe se disponovat pro přijetí větší milosti a duchovních darů.

1. Dám jim všecky milosti nutné pro jejich stav.
2. Udělím pokoj jejich rodinám.
3. Potěším je v každém zármutku.
4. Budu jim bezpečným útočištěm v životě a zvláště ve smrti.
5. Požehnám hojně všem jejich podnikům.
6. Hříšníci najdou v Mém Srdci zdroj a nesmírné moře milosrdenství.
7. Duše bázlivé stanou se horlivými.
8. Duše horlivé se rychle povznesou k velké dokonalosti.
9. Požehnám domům, kde bude vystaven a uctíván obraz Mého Srdce.
10. Udělím kněžím schopnost pohnout srdci sebezatvrzelejšími.
11. Jména osob šířících tuto pobožnost budou zapsána v Mém Srdci a nikdy z Něho nebudou vyhlazena.
12. Slibuji ti v nesmírném milosrdenství svého Srdce, že Jeho všemohoucí láska všem, kteří přijmou po devět prvních pátků v měsíci za sebou Tělo Mé, dá milost konečné zkroušenosti, že neumřou v nemilosti Boží a bez potřebných svátostí; Mé Božské Srdce bude v hodinku smrti jejich jistým útočištěm.

Pobožnost devíti prvních pátků v měsíci

Připomeňme si ještě jednou, co je potřeba učinit:

Vždy na první pátek v měsíci máme přistoupit ke Svatému přijímání. K tomu samozřejmě musíme být ve stavu milosti posvěcující (proto je zapotřebí vykonání svaté zpovědi, je-li to nutné). Svaté přijímání se má vykonat jako úkon úcty a zadostiučinění k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. To máme bez přerušení opakovat devět po sobě jdoucích prvních pátků v měsíci.

Za to dal Pán Ježíš Kristus všem, kteří tuto pobožnost vykonají, přislíbení, které lze shrnout do dvanácti bodů (viz výše).

Dvanácté („Velké“) přislíbení říká, že jim bude dána „milost konečné zkroušenosti, že neumřou v nemilosti Boží a bez potřebných svátostí; Mé Božské Srdce bude v hodinku smrti jejich jistým útočištěm“.